O podpoře vzdělávání se jen mluví. Tyhle dvě změny nastartují radikální zlepšení

Podle všeobecného názoru byl rok 2016 příšerný. Řadu zemí zasáhly strašlivé teroristické útoky. Krize v Sýrii si vyžádala desetitisíce životů. Turecko zažilo sebevražedné útoky a nezdařený pokus o převrat. Ve více než sedmdesáti zemích došlo k omezení svobody. Mezi politické šoky se zařadily brexit i vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách ve Spojených státech – média ani politická elita tyto události nepředvídala. Zika byla označena za ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu. A rok 2016 byl pravděpodobně nejteplejším rokem v dějinách měření.

Smysluplná výměna skutečně rozmanitých myšlenek a názorů během posledních desetiletí značně ochabla. Neortodoxní myšlení je stále častěji potíráno nebo přehlíženo, i když se jasně ukázalo, že se přístupy založené na strachu a síle nezvládnou poprat se složitostmi a krizemi moderního světa.

Na jedné věci se daňoví poplatníci a politici shodnou všude: na vzdělávání dětí by se mělo vynakládat víc peněz. Vypadá to jako samozřejmost, protože lepší vzdělání znamená lepší start do života. Řada populárních investic ale přináší jen malé, či dokonce žádné výsledky, zatímco o těch nejefektivnějších prakticky neslýcháme. Dvě konkrétní strategie by ale mohly zabrat.