Zaujetí tím, co jíme, narůstá. Stále častěji čelíme výzvám, ať přejdeme k biopotravinám. Jejich propagátoři tvrdí, že jsou výživnější a že pomáhají životnímu prostředí. Ve skutečnosti je to většinou jen marketingový trik. Zatím největší srovnávací studii biopotravin a běžného jídla zpracovala v roce 2012 Stanfordova univerzita. Nenašla žádný důkaz, že by biopotraviny byly výživnější. Také navazující studie zopakovala předchozí zjištění. Vědecké studie tedy neprokazují, že biopotraviny jsou výživnější a bezpečnější než běžné potraviny.

"Rozhovor s ekonomem a enviromentalistou Bjornem Lomborgem na MELTINGPOT v rámci Colours of Ostrava."...

Zlepšování energetické účinnosti je módní politika, kterou podporují vlády celého světa. Na papíře to vypadá jednoznačně: zlepšování energetické účinnosti se vydává za opatření, které snižuje náklady, vytváří pracovní místa a zachraňuje planetu. Všude jen samé výhody, výhody a výhody – a sdělovací prostředky často pomáhají dávat na tento stav razítko, když se zaměřují výhradně na předpokládané plusy. Celý příběh však má i druhou – odvrácenou – stranu...

Politici na celém světě čelí každý den závratnému množství voleb. Čím více investují například do vzdělání, tím méně zbyde na provoz nemocnic, boj se znečištěním či na zvýšení zemědělské produktivity. Lobbistické skupiny, aktivisté a média prosazují určitá témata – solární panely, virus Zika, uzavírání mezer v daňovém systému – zatímco méně atraktivní témata jako výživa, nebo nepřenosné choroby, mohou zmizet z radaru. A politika většiny zemí má příslovečná “nedotknutelná“ témata – opatření či programy (například penze), které jsou natolik posvátné, že prakticky...

Existuje téměř všeobecná shoda, že víc vzdělanosti je pro společnost přínosem. Ukazuje se ale, že některé populární vzdělávací politiky přinášejí velmi málo, zatímco jiné, často přehlížené, mohou změnit mnoho. Jasným zlepšením by se zdálo zmenšení velikosti tříd, ale nižší počet žáků ve třídě se sám o sobě neprojevil jako vzpruha výsledků vzdělávání. Rovněž prodloužení školního dne se jeví jako snadná cesta k zajištění, aby se žáci víc naučili; výzkum ale zjišťuje, že čas strávený ve škole je podstatně méně důležitý, než co se tam děje.

Korupce je obrovský problém po celém světě. Odhaduje se, že v Africe se čtvrtina kontinentálního HDP „každoročně ztratí v korupci“. Meziamerická rozvojová banka je přesvědčena, že korupce v Latinské Americe může rok co rok ukrojit 10 % HDP. V jediném komplexním přehledu založeném na průzkumu mezi podniky a domácnostmi Světová banka dochází k úhrnným přímým nákladům korupce na bilion dolarů ročně. Mezinárodní společenství znovu a znovu potvrzuje svůj záměr korupci vykořenit, naposledy loni, kdy Organizace spojených národů přijala Cíle udržitelného rozvoje. Jak ale právě...

Kdyby vaším jediným informačním zdrojem byla globální média, dala by se vám odpustit představa, že největším zdravotním problémem světa je momentálně virus zika nebo že loni to byla ebola – a předtím SARS a ptačí chřipka. Panika kolem těchto nákaz se šíří rychleji než nemoci samotné. Ve skutečnosti je počet obětí všech těchto chorob dohromady nepatrný ve srovnání se hlavními infekčními nemocemi, o nichž slýcháme mnohem méně: průjmy, tuberkulóza, AIDS, malárie, tetanus či spalničky. Počet úmrtí na nepřenosná onemocnění, jako jsou mozkové či srdeční příhody, je ještě vyšší...

V loňském roce byl kvůli korupci ztracen zhruba jeden bilion dolarů. Jde o peníze, které nebyly k dispozici na zkvalitnění zdravotní péče, rozšíření přístupu ke vzdělání, zlepšení výživy nebo vyčištění životního prostředí. Podle organizace Transparency International má 68% zemí světa vážné problémy s korupcí a žádný stát vůči ní není zcela imunní. Korupce představuje jeden aspekt špatného vládnutí; úzce souvisí s neefektivní veřejnou správou, slabou zodpovědností, malou průhledností a nedůsledným uplatňováním vlády zákona. Není tedy divu, že zbrusu nové Cíle trvale udržitelného rozvoje (SDG)...

Pokud jde o energii, je Afrika “nejobnovitelnější“ kontinent na světě. V bohatém světě tvoří obnovitelné zdroje méně než desetinu celkových energetických zdrojů. 900 milionů lidí v subsaharské Africe (kromě Jihoafrické republiky) však získává 80% energie z obnovitelných zdrojů. Zatímco v Evropě či USA využívají lidé na osobu v průměru 11 000 kWh za rok (většinu z toho díky průmyslovým procesům), v subsaharské Africe je to pouze 137 kWh – méně, než spotřebuje typická americká chladnička za čtyři měsíce. Více než 600 milionů lidí v Africe nemá k elektřině pak přístup vůbec...

Během následujících 15 let vynaloží mezinárodní společenství 2,5 bilionu dolarů na rozvoj, přičemž bezpočtem dalších bilionů přispějí národní rozpočty.V září se představitelé 193 vlád světa sejdou v sídle Organizace spojených národů v New Yorku, aby se dohodli na souboru globálních cílů, na něž se tyto prostředky použijí. Jedná se o obrovskou částku, a proto je životně důležité, abychom dospěli k nejchytřejším možným rozhodnutím.